Mrcha v rodině

Chlapec si stěžuje u doktora: „Mám ve stolici hleny.”
Přijde domů, zaleze na záchod, po potřebě se podívá do mísy a zvolá: „Hle - ný!”

Zlobí se doktor u umyvadla na nezkušenou porodní sestru: „Dítě se sice má po porodu omýt v dostatečně teplé vodě, ale tohle už se bude brzy vařit!”

„Nejraději mám přenosné nemoci,” nechal se slyšet hypochondr, „může si je s sebou vzít kam chci!”

Mladá žena si stěžuje, že nemůže otěhotnět. Gynekolog se ptá: „A jak to děláte?”
„Zezadu.”
„Tak zkuste normální polohu.”
„No, to bychom se ale nemohli dívat na televizi.”

Lékař odjíždí na dovolenou a loučí se se svými pacienty: „Nashledanou pane Kozák, nashledanou pane Klein, sbohem pane Horák...”

Lékař pláče nad rozbitou váhou, široká matrona se ho ptá: „Tak co, doktore, nejsem tlustá?”

Přijde paní ke gynekologovi: „Můžete mi udělat potrat?”
„Ale milá paní, k tomuto zákroku musíte mít závazný důvod.”
„No doktore, to já tedy ale mám. Tak první syn Vratislav je patnáctiletý, je to vrah, gangster a zloděj, dvanáctiletá dcera Drahomila je prostitutka a vyděračka. Tenhle hajzl bude ještě horší!”
„Ale milá paní, jakpak to můžete vědět v tomto brzkém stádiu?”
„No doktore, já vím, co říkám! Dneska ráno, když jsem se umejvala mezi nohama, tak mi ten hajzl ukradnul mejdlo!”

„Doktore, tak jsem po těch vašich práškách konečně po dlouhé době usnul,” oznamuje v ordinaci pan Bednář.
„To jste byl rád, ne?”
„Já ano, ale mému zaměstnavateli se to moc nezamlouvalo!”

Na zdravotnickém kongresu v Ženevě si povídají anglický a americký chirurg. Američan se chlubí: „U nás už děláme transplantaci obou ledvin zároveň a hospitalizace trvá pět dní.”
Angličan se jen tak nedá: „To u nás je chirurgie dál. U nás už umíme transplantovat srdce a ledvinu najednou.”
Čech to chvíli poslouchá, pak se nasere a povídá: „To u nás jsme ještě dál. Podívejte, ještě včera jsem měl v téhle dlani díru jak hrom a dneska to ani nepoznáte.”
Oba prohlížejí ruku a nevěřícně kroutí hlavami: „To není možné, to kecáš.”
„Nekecám. Tak si čuchněte!”

„Doktore, mám zuby v krku,” oznamuje svému zubaři opravdu neobvyklý problém pan Soudek.
„A kdy jste to zjistil, člověče?” koulí oči zubák.
„Když mi je při rvačce v hospodě vyrazili.”